Chladiva HFC, Hydrofluorokarbony, nebo také hovorově freony jsou dnes nejrozšířenější náplně chladících zařízení a tepelných čerpadel. S chladivy se setkáváme v mnoha běžných aplikacích od chladících zařízeních velkých komerčních budov a hotelů, přes klimatizace v autech a menších domech, chlazení v ledničkách, mrazících zařízení, až po malá tepelná čerpadla v rodinných domech.
V roce 1987 byl přijat Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země. Tento protokol byl první regulací látek, které poškozují ozonovou vrstvu a přispívají k globálnímu oteplování. Na tento protokol postupem času navazuje řada zákonů. Dnes na tento protokol navazuje nařízení Evropské komise o F-Plynech a Norma ČSN EN 378 1-4 (10/2017).
Rozdělení chladiv
- Plně halogenované uhlovodíky (CFC) – R11, R12, R113, R114, R115, R13; veškeré použití k údržbě zakázáno
- Částečně halogenované uhlovodíky (HCFC) – R22, R123, R124, R142 možné použít k údržbě zařízení do 31. 12. 2014
- Fluorované uhlovodíky a jejich směsi (HFC) – R23, R32, R125, R134a, R152a, R143a, R227ea, R236fa
- Směsi:
- R407C (R32/R125/R134a; 23%/25%/52%)
- R410A (R32/R125; 50%/50%)
- R417A (R125/R134a/R600; 46,6%/50%/3,4%)
- R507 (R125/R134a; 50%/50%)
HFC chladiva nejsou toxické a jsou nehořlavé za normálních podmínek (bezpečnostní klasifikace A1). Mají však vysoký potenciál globálního oteplování (GWP). Proto se musí chladicí systémy pravidelně kontrolovat a chránit proti úniku chladiva.
Zařízení s chladivy podléhají pravidelným revizím podle velikosti výkonu a objemu chladiva. V aplikacích, kde objem chladiva v zařízení (včetně venkovní jednotky) může vytvořit nadlimitní koncentraci, je nutné použít varovný detekční systém. Detekční systém bude varovat při havarijním stavu – tedy úniku chladiva do místnosti.
