Oxid uhelnatý, hovorově “CéÓčko”, je velmi nebezpečný jedovatý plyn, který omezuje schopnost krve přenášet kyslík z plic do jednotlivých tkání. Zákeřnost oxidu uhelnatého je v tom, že není cítit ani vidět. Jedná se o bezbarvý a bez zápachový plyn. Většina lidí spoléhá na odurové příměsi v plynném palivu, které používají k vytápění a ohřevu teplé užitkové vody. Oxid uhelnatý vzniká však právě v plynových kotlech a karmách při nedokonalém spalování a obvykle se emituje se spalinami. Plynové kotle se často umisťují do koupelen bytů, karmy přímo k vodovodním bateriím v koupelně i kuchyni. Zdroj toxického plynu si tedy umisťujeme přímo do domácnosti. 

Co se děje při otravě Oxidem Uhelnatým v těle?

Konkrétně se CO váže na železo v krevním barvivu hemoglobinu. Při vyšších koncentracích se váže i na železo v bílkovinách. Oxid uhelnatý se váže na hemoglobin až 250krát rychleji než kyslík. Nedostatky kyslíku v tkáních se projevují poruchami funkce citlivých orgánů a tkání s nejvyšší spotřebou kyslíku, jako je mozek nebo srdce. Člověk se tedy doslova udusí.      

Oxid uhelnatý je nebezpečný již při relativně nízkých koncentracích. Přípustný limit na pracovišti je 26ppm, kdy při dlouhodobém působení i tato koncentrace může docházet k bolestem hlavy a nevolnostem. Maximální krátkodobá povolená koncentrace je 130ppm, kdy nastávají příznaky již do 60min. S rostoucí koncentrací se rapidně zhoršují příznaky a zdravotní následky. Ve spalinách se mohou objevit koncentrace až do 1000ppm. V porouchaných kotlích i vyšší. Při takovýchto koncentracích přichází bolesti hlavy, nevolnosti, únava a závratě již za několik minut. V rámci hodin pak nastává ztráta vědomí a smrt.

Otravy oxidem uhelnatým stále ubývají, ale přesto případy stále nejsou ojedinělé. Začátkem letošního roku nás zprávy informovaly hned o dvou otravách v Opavě a v Příbrami. 

Jak se chránit před otravou?

Hlavní zbraní proti nebezpečí otravy oxidem uhelnatým je pravidelný servis a včasné varování před havárií. Výměna starých kotlů a ohřívačů dále také pravidelné revize jak kotlů a tak i komínů. I přes všechny tyto prohlídky a servisní výjezdy je dobré do bytů umístit detektor. Detektor bude včas varovat před nebezpečnou koncentrací. Detektory se vyrábí v různých provedeních a i ten nejzákladnější detektor může zachránit život. Základní bytové detektory jsou obvykle na baterie a po 7 až 10 letech se vyměňují za nové. Vyšší řady jsou obvykle napájeny již z elektrické sítě a jsou vybaveny spínacími relé nebo i digitálními a analogovými výstupy. Každý senzor, snímací prvek koncentrace, podléhá stárnutí a odchylkám měření. Vyšší řady detektorů podléhají povinnosti kalibrace, která odchylky měření vzniklé stárnutím senzoru eliminuje. Kalibrace se provádí minimálně jednou ročně. V některých průmyslových aplikacích i častěji. U základních bateriových detektorů se kalibrace neprovádí. Odchylka měření dosahuje až 20% za 5let u bateriových detektorů. Proto je třeba je po čase vyměnit.